Franz Stauber

Narozen 22. září 1919 ve Furth im Wald, Daberg

zastřelen 22. října 1949

Místo incidentu: Slatiny (Traxelmoos) u Maxova (Maxberg)

 

Portrét Franze Staubera (Zdroj: Soukromý archiv Theresie Lotter)

 

Franz Stauber se narodil 22. září 1919 v Dabergu. Jeho rodiči byli Franz a Theresia Stauberovi, kteří měli skrovný statek v Dabergu čp. 373 poblíž československých hranic. Manželé, kteří měli kromě Franze ještě dvě děti, hospodařili na cca tři a půl hektarovém statku se třemi kravami, dvěma prasaty a slepicemi, přičemž otec pracoval vedle vlastního statku ještě jako nádeník. Syn Franz pracoval od prosince 1948 ve sklárně ve městě Furth im Wald a pomáhal také rodičům v hospodářství. Dne 15. října 1948 se oženil s Klárou Robl, která pocházela původně z Horní Folmavy a po nuceném vysídlení z ČSR v roce 1946 žila s rodiči ve Furth im Wald. Franz a Klára Stauberovi spolu po svatbě žili na statku jeho rodičů v Dabergu. Dne 7. března 1949 se jim narodila dcera Theresia.

Svatební fotografie Kláry roz. Robl a Franze Staubera (Zdroj: soukromý archiv Theresie Lotter)

 

V srpnu 1949 pomáhal Franz Stauber st. zemědělci Franzi Brunnerovi kácet stromy na jeho pozemku poblíž hranic u Gaishofu. Za tuto výpomoc mu byly přislíbeny větve ze stromů za odvoz. Franz Stauber st. ovšem zemřel den předtím na otravu, když se při nakládání obilí nadýchal toxických výparů. Proto měl větve vyzvednout jeho syn Franz Stauber ml.

 

V sobotu 22. října 1949 pracoval Franz Stauber ml. ve sklárně jen na půldenní směnu. Po obědě doma opustil s manželkou kolem 14 hod. statek v Dabergu a společně se vydali do Brunnerova lesa. Větve chystali naložit na volský povoz. „Nejdřív jsme jeli směrem k hranicím,“ hlásila 24. října 1949 na policii Klára Stauberová. „Odtamtud jsme jeli k místu, kde byla směrem na Gaishof cedule s nápisem ‚Halt, Grenze!‘. Když jsme ujeli asi 300 m, byli jsme uprostřed lesa, manžel odbočil doleva směrem na hraniční cestu a já pokračovala v cestě s povozem směrem k usedlosti Breddl.“ Josef Breddl tehdy žil na statku svého zetě Franze Brunnera. Hraniční cesta nekopírovala přesně hraniční čáru, ale vinula se až metr střídavě na československém a německém území. Do té doby Češi a Němci jezdili touto trasou bez námitek pohraničníků. Franz Stauber ji chtěl použít jako zkratku.

 

Toho dne pokácel lesník Franz Stöberl se dvěma tesaři stromy asi 15 až 20 metrů od hraniční cesty. Stöberl pozoroval, jak kolem 14:30 hod. šli dva českoslovenští pohraničníci se zbraní v ruce po hraniční stezce, zatímco z opačného směru k nim přišel civilista – Franz Stauber. Stöberl policii řekl, že jeden z pohraničníků křičel „Stůj“ a muže odvlekl z hraniční cesty na české území. Vojáci Staubera zadrželi a hnali ho s výkřiky jako „Ruce vzhůru! A marš, marš!“ do březového háje. Stauberovi se ještě podařilo zavolat svědky na bavorské straně, aby manželce vyřídili: “Češi mě odvlekli.” Z kraje březového hájku, kde bylo ještě vidět vojáky, Stöberl slyšel nejprve jednotlivé výstřely, pak salvu z kulometu a po pár sekundách opět jednotlivé výstřely.

Podle výpovědí dvou příslušníků československé pohraniční hlídky vojína Stanislava Vosáhla a čekatele  SNB Jindřicha Slavíka vstoupil Franz Stauber na československé území. Zatkli ho krátce po 14 hod. asi dva metry od hranic pro podezření, že chtěl krást dřevo. Poté co u něj při osobní prohlídce nenašli žádnou zbraň, zjistili jeho totožnost a odváděli ho k nejbližší rotě PS v Maxově. Na křižovatce mezi Slatinami (Traxelmoos) a Maxovem se jim však Stauber vytrhl a rozběhl se směrem do Bavorska. Pohraničníci za ním křičeli „stůj!“ a poté, co se dostal na vzdálenost asi 20 až 30 metrů, zahájili na uprchlíka palbu ze svých samopalů. Stauber byl na útěku zasažen Jindřichem Slavíkem, spadl na zem a po zádech se snažil plazit dále směrem k lesu. V tom k němu přispěchal Stanislav Vosáhlo, který vytáhl služební pistoli a na bezbranného a zraněného Franze Staubera vypálil ze vzdálenosti 1,5 až 2 metry ještě osm nábojů. Třicetiletý muž utrpěl podle výsledků pitvy 3 až 4 průstřely hrudníku, další tři průstřely v oblasti žaludku a střelná poranění nohou. Zemřel okamžitě. Zatímco Slavík zůstal u zastřeleného, Vosáhlo běžel na stanici, aby zavolal posily a zajistil odvoz těla. Když krátce poté dorazili další příslušníci PS, přijeli na místo činu z bavorské strany také sedlák Josef Breddl, Franz Brunner se synem a celník Donhauser. Donhauser, který slyšel výstřely, pokynul pohraničníkům, kteří vyšli z březového háje, aby přišli k hranici a vyptával se jich. Rozhovor překládal Josef Breddl. Čeští pohraničníci vypověděli, že zatčený muž byl zastřelen a stále leží v lese. Třetí voják, který se k nim přidal, ovšem tvrdil, že jde pouze o zranění a že zraněná osoba bude převezena do nemocnice. Pak už byly z bavorské strany slyšet jen zvuky motoru, které dosvědčovaly Stauberův převoz.

 

Klára Stauberová také slyšela výstřely, ale jela dál a dojela na Breddlův statek, kde čekala na svého manžela. V domě byla stále jen dcera Maria Breddl, která o výstřelech řekla i Kláře Stauberové. Po pár minutách se s velkými obavami vydali po hraniční cestě, aby zjistili, co se stalo. Viděli celníka a Josefa Breddla, jak mluví s československými pohraničníky obklopenými lesními dělníky, a přišli právě ve chvíli, kdy Breddl tlumočil, že zatčený muž byl zastřelen. Klára Stauberová neměla pochyb o tom, že se jedná o jejího manžela. „Při té zprávě jsem omdlela a nepamatuji si, co se stalo potom. Breddlova dcera jménem Maria mě pak přivezla s mým vozíkem zpět do Dabergu.“ Klára Stauber ujistila policii, „že manžel neměl v úmyslu jít do Čech.“

 

Dne 25. října 1949 zaslala bavorská zemská policie z úřadovny ve Straubingu výsledky svého vyšetřování vedoucímu zemské policie v Řezně. Ohledně počínání československých pohraničníků dospěla bavorská policie k tomuto posudku: „Za daných okolností lze s naprostou jistotou předpokládat, že ho [Franze Staubera] zastřelili. […] Obyvatelstvo je touto krutostí velmi rozrušeno.“ Již 24. října informoval zemský policejní prezdient Freiherr von Godin mj. bavorského premiéra Hanse Erharda, ministra vnitra Willi Ankermüllera a amerického zemského komisaře Hugunina o incidentu. Bavorský tisk, jako např. Bayerwald-Echo (24. října 1949) nebo Der Neue Tag (27. října 1949) shodně informovaly, že Stauber byl dopaden na bavorské straně českými pohraničníky a byl unesen přes hranice. Úředníci nyní varovali před vstupem na cesty blízko hranic.

 

Příbuzní se ale zpočátku stále domnívali, že Franz Stauber ještě žije, protože 28. října 1949 český nadlesní z Maxova sdělil příslušníkovi německé pohraniční policie z hraničního přechodu Gaishof, že Stauber je v domažlické nemocnici s průstřelem stehna a ruky, a že není ohrožen na životě. Tělo Franze Staubera bylo přitom po velmi zběžném ohledání 24. října 1949 na rotě PS Maxov pohřbeno koncem roku 1949 na hřbitově v Kdyni. Hřbitov v Maxově pro blízkost státní hranice nepřicházel v úvahu. Stanislav Vosáhlo před československou vyšetřovací komisí popřel střelbu na Staubera zblízka, ale jeho kolegaJindřich Slavík to rozporoval a vypovídal v jeho neprospěch. Vedení PS zpětně ospravedlnilo použití střelné zbraně a vytýkalo pouze nedostatečné zajištění zadrženého. Na svědky případu byl zřejmě vyvíjen nátlak, náčelník SNB podplukovník Jiří Kovář dal pokyn, aby byl případ utajen a „aby se zamezilo zbytečnému písaření“. Vyšetřování Jindřicha Slavíka bylo zastaveno 7. února 1950.

 

Již 11. listopadu 1949 oznámil prezident bavorské zemské policie zemské vládě, že podle důvěrné výpovědi příslušníka PS byl Franz Stauber pohřben v Maxově. Teprve 13. ledna 1950 však generální konzulát ČSR v Mnichově oficiálně informoval ředitelství bavorské státní pohraniční policie o úmrtí Franze Staubera. Tato informace byla 21. ledna 1950 předána na stanici německé pohraniční policie ve Furthu k informování pozůstalých. Vzhledem k absenci úmrtního listu, který byl vyžádán v únoru 1950 na československém generálním konzulátu v Mnichově, potvrdila bavorská pohraniční policie smrt k 14. dubna 1950. K tomu, aby mohla Klára Stauber žádat o vdovský důchod, však potřebovala oficiální úmrtní list místně příslušného úřadu v Československu. Několikrát žádala na státní pohraniční policii ve Furthu o získání příslušného dokladu. Opakovaně žádala ministerstvo vnitra v Mnichově, aby konzulátu „vyřízení záležitosti připomněl“, ježto je „vdovou, které zbyly jen oči pro pláč, a protestuje proti svým ekonomickým potížím, kdy bez předložení osvědčení nemůže získat žádnou oficiální podporu“. Úmrtní list, který byl vystaven matričním úřadem v Domažlicích dne 20. prosince 1950, zaslal generální konzulát ČSR zemskému ministerstvu vnitra až 2. července 1951. Ovdovělá Klára Stauberová mezitím opustila se svou roční dcerou statek v Dabergu a přestěhovala se k rodičům do Furthu, kde se živila jako dělnice v továrně. Hospodářství převzala sestra Franze Staubera.

 

Z podnětu československé vojenské kontrarozvědky byl však tento případ 17. září 1954 znovu prošetřován vojenským státním zastupitelstvím, aby v trestním řízení s právní jistotou zjistilo, zdali nemá být incident kvalifikován jako vražda. Stanislav Vosáhlo byl zadržen a obviněn. Byli vyslechnuti svědci a byla nařízena exhumace Stauberova těla. Po provedené pitvě v Praze bylo jasné, že díry po kulkách probíhají téměř vodorovně a že Stauber byl jednoznačně zastřelen zepředu. To potvrdily i další svědecké výpovědi. Bývalý hlavní vyšetřovatel z roku 1949 Karel Sklenář nedostatky vysvětlil tak, že tehdy případem nechtěl ohrozit kariéru dvou mladých vojáků. Kádrová hodnocení většinou Vosáhla, který byl mezitím povýšen na poručíka, líčila jako v kolektivu neoblíbeného kariéristu. Tehdy přivolaný lékař Jiří Dusík stejně jako kdyňský hrobník Jan Váchal otevřeně řekli, že byli při prvním prošetřování v roce 1949 vyzváni, aby o celé věci pomlčeli.

Dne 23. října 1954 byl Stanislav Vosáhlo z vazby propuštěn. Prezidentovi ČSR Antonínu Zápotockému (1884-1957) podal žádost o zastavení řízení, kterou doporučovala i Hlavní správa PS s poukazem na nezkušenost pohraničníků a tehdejší napjatou situaci na hranicích. Řízení mělo být zastaveno také proto, že jinak by došlo ke znejištění pohraničníků ohledně služebního použití zbraně. Trestní stíhání proti Vosáhlovi bylo nakonec rozhodnutím prezidenta Zápotockého 14. prosince 1954 zastaveno.

 

Články v bavorských novinách čas od času tento incident připomínaly, například Bayerwald-Echo ze 4. března 1973 jako součást zvláštní stránky „Život na hranici s hranicí“ a zveřejňovaly i výpovědi svědků. Chamer Zeitung se příběhu ujal 18. prosince 1989 a s odkazem na politické změny ve středovýchodní Evropě položil v titulku otázku: „Na železné oponě – jak dlouho ještě?“ Vdova po Franzi Stauberovi a její dcera Theresia Lotter začaly po roce 1990 dále pátrat v této věci. Při příležitosti návštěvy hřbitova ve Kdyni, kde chtěli navštívit hrob Franze Staubera, vypátrali tehdy již sedmdesátiletého hrobníka, který v roce 1954 prováděl exhumaci těla. Vyprávěl, že pět let po pohřbu přijela kriminální policie z Prahy a on musel hrobku znovu otevřít a ostatky naložit na nákladní vůz jedoucího do hlavního města.

 

Po řadě neúspěšných pokusů domoci se informací u bavorského zemského ministerstva vnitra, odpovědných policejních a justičních orgánů i bavorského státního archivu přišel nakonec v roce 1998 dopis od Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu obsahující informace o trestním řízení z roku 1954. Stanislav Vosáhlo, kterému bylo v době činu 21 let, však již tou dobou nemohl být právně odpovědný, v roce 1997 zemřel. Kde se nachází ostatky Franze Staubera se s jistotou nepodařilo dohledat. Je však pravděpodobné, že se z Ústavu soudního lékařství dostaly na hřbitov v Praze-Ďáblicích.

 

Historik Václav Jiřík ve své knize Šumavská odysea v roce 2014 popsal smrt Franze Staubera s poukazem na to, že se nikdy nevyšetřovalo, zda chtěl Franz Stauber na československém území vůbec krást dřevo. Ve svém líčení příběhu se však Jiřík opírá o verzi obžalovaného Vosáhla a nezmiňuje trestní řízení, které proti němu bylo vedeno.

Dne 16. prosince 2021 dosáhl jménem Theresie Lotterové právník JUDr. Lubomír Müller u Okresního soudu v Domažlicích rehabilitace Franze Staubera. Dne 11.8.2022 schválilo Ministerstvo spravedlnosti ČR její žádost o náhradu škody ze dne 22.2.2022. Dceři Franze Staubera tak bylo přiznáno odškodné ve výši 100 303 Kč (asi 4 100 eur).

 

Tento článek napsali Jan Kostka a Mikuláš Zvánovec (Svobodná univerzita v Berlíně) v rámci projektové skupiny „Hraniční režim“ financované Spolkovým ministerstvem školství a výzkumu. Redakční uzávěrka: 3. května 2023.

 

Zdroj: https://todesopfer.eiserner-vorhang.de/article/342-franz-stauber/

 

Zdroje:

Matriční kniha narození Furth i.W. Nr. 92/1919, 23.9.1919. Kulturamt, Furth im Wald.

mk: Zwischenfall an der Grenze. In: Bayernwald-Echo, 24.10.1949.

NT: Deutscher von ČSR-Grenzposten niedergeschossen und verschleppt. In: Der neue Tag, 27.10.1949.

Prezidium Bavorské zemské policie: Incidenty a napětí na demarkační linii k sovětské okupační zóně a k ČSSR, 1948-1949. BayHStA, Präs. d. Bayer. Landpolizei 1.

Prezidium Bavorské pohraniční policie: pohraniční incidenty v oblasti hraničního komisariátu Furth im Wald, 1948-1949. BayHStA, Präs. D. Bayer. Grenzpolizei 1186.

ABS Kanice, fond 2357 – Hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státních hranic, rok 1954, karton 69.

Zwischen dem “Bayerischen Häusl” und Maxberg fielen Schüsse als man vor 23 Jahren den Arbeiter Franz Stauber verschleppte. In: Bayerwald-Echo, 4.3.1973.

dr: Am Eisernen Vorhang – wie lange noch? In: Chamer Zeitung, 18.11.1989.

Bavorské státní ministerstvo vnitra: Dokumenty Bavorského státního ministerstva vnitra ohledně narušení hranic z území ČSSR 1984-1991, svazek 1. BayHStA, MInn – IC 5, Abgabe 33/2016, Nr. 331.

Vor 50 Jahren: An der Grenze fielen Schüsse. Arbeiter von tschechischen Beamten verschleppt. In: Der Bayerwald. Zeitschrift des Bayerischen Waldvereins, Nr. 4, 2004, S. 26.

Václav Jiřík: Šumavská odysea. Praha 2014.

Podklady ze soukromého archivu Theresie Lotter. Theresia Lotter Janu Kostkovi, 25.10.2020 und 21.7.2021.

Zpráva ministerstva spravedlnosti ČR Lubomíru Müllerovi. Praha, 11.08.2022. Lubomír Müller Mikuláši Zvánovcovi, 6.2.2023.